Hermanova mřížka

 Hermanova mřížka (pojmenovaná po svém objeviteli Ludimaru Hermannovi) je optický klam zobrazující neexistující body na průsečíkách mřížovitě orientovaných světlých čar na tmavém pozadí, které však v případě zaostření na konkrétní jeden průsečík náhle „zmizí“.

Stejně funguje např. žlutá mřížka na tmavě zeleném pozadí, či inverzní zobrazení, kdy mřížka je černá a pozadí bílé.

Vysvětlení? 

Pokusme si představit dvě oblasti na naší sítnici. První oblast vnímá průsečík horizontálních a vertikálních bílých čar – tedy místo kde vidíte tmavé body. Druhá oblast vnímá části bílých čar sevřených z obou stran černými čtverci. Přestože obě dvě oblasti přijímají stejné množstvi světla, tak první oblast (spojnice čar) má v okolí více světlých ploch (světlé čáry ze čtyř stran). Druhá oblast má však vedle sebe světlé plochy jen ze dvou stran a zbylé dvě strany jsou vyplněné čtverci s tmavší monolitickou výplní. V této chvíli zafunguje fyziologický mechanismus zvaný laterální inhibice, který způsobí, že plochy s větším množstvím světlejší plochy v okolí (tedy “křižovatky”) jsou vnímány jako tmavší a plochy s menším množstvím světlé okolní plochy (čáry) jsou vnímány jako jasnější.

Zdroj:http://cs.wikipedia.org/

Penroseův trojúhelník

Penroseův trojúhelník (nazývaný také tribar) je asi nejznámější obrázek grafického paradoxu. Ukazuje tři trámy, které jsou vzájemně spojené v pravých úhlech a přesto tvoří trojúhelník. Tím samozřejmě porušují několik zákonů euklidovské geometrie. Mezi jinými i zákon, který říká, že součet úhlů v každém trojúhelníků je 180°.
Tribar se poprvé objevil v roce 1934 v díle švédského umělce Reutersvärda. Jeho dílo ale zůstalo prakticky až do 80. let 20. století neznámé.
Podruhé se objevil tribar v roce 1954. Tehdy se jím zabýval matematik Roger Penrose, který těleso objevil na výstavě obrazů nizozemského grafika M. C. Eschera. Inspirován Escherovými obrazy se pokusil sám sestrojit další paradoxní obrazy. Společně se svým otcem Lionelem Penrosem, který zkonstruoval nekonečné schodiště, publikoval v roce 1958 článek o tribaru v britském časopise Journal of Psychology.

Jak je nemožný objekt jako tribar možný?

 Každý jednotlivý díl obrazu je možné brát jako zobrazení objektu, který může existovat v reálném světě. Nemožný objekt na obrázku vzniká jako důsledek nesprávného spojení jednotlivých dílů. Vzniká tak klamný dojem existence nemožného.
Nemožné objekty tak splňují dvě podmínky:

• skládají se z jednotlivých dílů, které jsou bezpochyby správné a jejich existence je možná
• jednotlivé díly jsou spojené takovým způsobem, který je možný pouze na dvojrozměrné ploše obrazu, nikoliv však v reálném trojrozměrném světě.

zdroj: wikipedia.cz/

Optical illusion dance